Z historie naší obce
Dle dochovaných archiválií (August Sedláček: Hrady Zámky a Tvrze Království Českého, díl 12. Čáslavsko, vydáno v Praze r.1900, s odkazem autora na Drážďanský archív a na zprávu pana Horáka v Míčově):
"Na úpatí Železných hor leží malebná víska Chvalovice. Asi uprostřed ní....nachází se zbytek umělého pahrbku (tvrziště)....Tvrz chráněna byla vodou a celou soustavou rybníků, jichž vysoké hráze dílem posud stojí, dílem rozvezeny jsou, tak že se ke tvrzi jen po hrázích mezi rybníky, čistou pramenitou vodou napájenými, přistoupiti mohlo. Z držitelů je nám znám jediný Jan, jenž r. 1391 kus svůj řeky Doubravy u Vrd křižovníkům Drobovským prodal. V 15.století zanikla tvrz a ves patřila k Lichnici, od níž prodána r.1543 ke Žlebům."
Lze tedy předpokládat, že byla obec založena dříve, pravděpodobně kolem roku 1360, avšak vzhledem ke ztrátě zemských desek při požáru Pražského hradu v roce 1541 se to již patrně nepodaří prokázat. Z dochovaných dokumentů z dalších století vyplývá, že Chvalovice po řadě změn majitelů patřily od poloviny 16. století žlebskému panství a proto v 19. století obdržely přívlastek Žlebské.
První písemný doklad o její části - Žlebské Lhotce (tehdy Lhotce) je právě z roku 1360, a od druhé poloviny 16. století jsou zmínky o Lhotce vždy ve spojitosti s Chvalovicemi a je tedy možno předpokládat, že jejich osudy v průběhu dalších století již byly společné.
V roce 2024 se podařilo za pomoci Národního archivu v Praze získat informaci, že dokument, který dokazuje první písemnou zmínku o naší obci a o kterém jsme se domnívali, že již zřejmě neexistuje a že byl zničen za druhé světové války při bombardování Drážďan v únoru roku 1945, se do dnešní doby zachoval. Pak již nic nebránilo začít komunikaci se Saským státním archivem a zakoupit pro obec kopii historické latinsky psané pečetní listiny z 5. května roku 1391, ve které Jan z Chvalovic stvrzuje, že prodal vodu a mlýn Drobovice nazývaný „Dubra“ (zřejmě Doubrava) situovaný za obcí „Villa Wirdau“ (zřejmě Vrdy) komturovi Drobovic Heinrichu Schafovi a jeho klášteru řádu Německých rytířů. Listina je opatřena pěti pečetěmi, z nichž ta první patří právě Janu z Chvalovic , ostatní pak svědkům např. Milotovi ze Svinčan, purkrabímu ze Žleb a později na Lichnici, Václavu Kavalcovi z Lipoltic a dalším.
Laskavostí paní prof. PhDr. Hany Pátkové, PhD., vedoucí Katedry pomocných věd historických a archivního studia FF UK je k dispozici celý latinský text i s překladem:
Ego Iohannes de Chalowicz recognosco tenore presencium universis, quod recte ac racionabiliter concordavi cum commendatori de Drobowicz de basso et alto vel aqua, que in vulgari apellatur Dubra labente circa molendinum discretorum dominorum de Drobowicz, et istud molendinum est situm ultra villam, qua dicitur Wurdaw, et pretactam aquam vendidi hereditarie pro duobus sexagenis discretis ac religiosis viris fratri Henrico Schaf, commendatori in Drobowicz et ceteris fratribus ibidem, ordinis sancte Marie de domo Teutunica, et ipsorum successoribus. Et eis presencium consencio tenere et uti omnibus modis et iuribus, prout tenere consuevi. Et ipsi fratres prenominati michi Iohanni pecuniam prefatam cum bonis promptis et paratis pecuniis totaliter persolverunt et satisfecerunt. Et promitto sub fide et honore cum omnibus heredibus et successoribus meis prenotatos fratres vel ipsorum successores de alto et basso prefato nunquam perpetualiter occupare nec infestare. In cuius rei evidenciam et omnium premissorum strenui viri Henricus de Kamyk, burgravius in Lichtemburg, Witko de Skorna, burgravius in Mirdicz, Mylota de Swynczan, burgravius in Zleb, Wenczesslaus Kawalicz de Lypolticz, et ego Iohannes, actor huius, duximus sigilla nostra presentibus apponenda. Datum anno domini Mo trecentesimo lxxxxio, proxima sexta feria post festum sancte Crucis.
Já Jan z Chalowicz vyznávám zněním této listiny všem, že jsem se správně a rozumně dohodl s komturem z Drobovic úplně a zcela o vodním toku, který se v jazyce lidu nazývá Dubra, tekoucím kolem mlýna opatrných pánů z Drobovic, a ten mlýn leží pod vesnicí, která se nazývá Vrdy. A řečený vodní tok jsem dědičně prodal za dvě kopy opatrným a zbožným mužům bratru Jindřichovi Schafovi, komturovi v Drobovicích, a ostatním bratřím řádu německých rytířů tamtéž a jejich nástupcům. A touto listinou souhlasím, aby jej drželi a užívali všemi způsoby a právy, jak jsem měl v obyčeji. A ti řečení bratří mně Janovi řečené peníze úplně v hotovosti zaplatili a učinili zadost. A slibuji na víru a čest se všemi svými dědici a nástupci, že řečené bratry nebo jejich nástupce nebudu nikdy ohledně řečeného napadat ani obtěžovat. Na svědectví této věci a všeho předchozího jsme stateční muží Jindřich z Kamýka, purkrabí na Lichnici, Vítek ze Skorna, purkrabí na Mrdicích, Milota ze Svinčan, purkrabí na Žlebech, Václav Kavalec z Lipoltic, a já Jan, vydavatel této listiny, nechali k této listině přivěsit své pečeti. Dáno léta Páně tisicího třístého devadesátého prvého, nejbližší pátek po svátku svatého Kříže.